Abba a já

Švédská skupina Abba představuje hudbu mého nejútlejšího dětství. Svoji světovou kariéru odstartovali vítězstvím v Eurovizi asi měsíc před tím, než jsem poprvé spatřil světlo světa. V rodném Švédsku byli hvězdami už dříve, ale toto vítězství jim otevřelo dveře do světa, který dobyli stylem popmusic, nad kterým mnozí ohrnují nos. Oni však dokázali svoji hudbu přivést k naprosté dokonalosti. Nasadili v popu laťku velmi vysoko a jen málokdo se jí dokázal přiblížit. V jejich hudbě většinou nenajdeme nějaké zvláštní poselství. Jsou to prostě písničky pro radost a dobrou pohodu. Mohou je poslouchat mladí i staří. A překvapuje mě, kolik mladých lidí, kteří v té době ještě nebyli na světě, Abbu dneska poslouchá. A kolik zpěváků se k ní stále vrací. Je to jistě důkaz nadčasovosti a kvality. A pokud se mluví o tom, že Abba je legenda, určitě se pod takové tvrzení podepíšu.

Je jasné, že v době, kdy Abba aktivně vystupovala a nahrávala desky, jsem jako malý špunt nemohl být jejím fanouškem. Dodnes si však vybavuju nepřeslechnutelné Honey, Honey. Ve školce jsme pak zpívali „hany, hany, skoč do vany“ a děsně jsme se při tom bavili. Když jsem začal chodit do školy, vídal jsem trička a tašky s Abbou. Zaujalo mě na nic to obrácené B v názvu skupiny. Pak se ale Abba někam ztratila. Celou základku jsem o ní neslyšel. Až po letech jsem se dozvěděl, že soudruzi Abbu zakázali. Nesměla se v Československu hrát. Na první pohled to vypadá nesmyslně. Co mohlo vadit na Abbě, která zpívala především o lásce a podobných věcech? Prý se nikdy netajili s pravicovými názory (a vydělávali obrovské peníze), za což je neměli rádi doma v levicovém Švédsku. A když vyjádřili solidaritu s polskou Solidaritou, vysloužili si tím za Železnou oponou zákaz. A když jsem se dočetl, že jeden z posledních hitů The Visitors (návštěvníci), pochmurná to píseň, pojednává o životě disidentů v SSSR a návštěvníky jsou myšleni agenti KGB, bylo mi to jasné. Mám pocit, že album The Visitors, u nás na LP nikdy nevyšlo. Není se však čemu divit.

Tedy po celá osmdesátá léta jsem o Abbě neslyšel. Ani tedy o tom, že si skupina dala pauzu na věčné časy. Až úplně na konci, v roce 1989, nám máma za těžký prachy koupila kazetový magnetofon, takzvané dvojče. S bráchou jsme pak sháněli písničky, které bychom si mohli na kazety nahrát. A právě brácha tehdy na jednu kazetu u známých, kteří doma měli ohromnou sbírku gramodesek, nahrál taky Abbu. Mám pocit, že sám ji nikdy neposlouchal. Mě to však chytlo. Pouštěl jsem pak Abbu od rána do večera, až jsem tím byl otravný. Pak jsem u známých sháněl, kdo by měl ještě další elpíčka. Býval bych si rád koupil vlastní, ale nebylo kde. A tak jsem byl vděčný za málo kvalitní nahrávky na kazetách.

A jak jsem pak byl vděčný, když začala cédéčka, která se kupovala za neuvěřitelné peníze. Ona vlastně stála tolik jako dnes. Čtyři stovky však tenkrát byly těžký prachy. Jako študý chudent jsem si koupil za ušetřené kapesné výběrovky Abba Gold a More Abba Gold. O něco později pak krásnou sadu čtyř CD Thank You for the Music, která vyšla v roce 1994 a obsahovala povídání v angličtině se spoustou krásných fotek. Tenkrát jsem trénoval angličtinu tím, že jsem si text překládal do češtiny, a při tom jsem hltal přípěh superskupiny. Pár let potom, kdy už jsem si vydělával, vyšla na CD nová edice všech osmi alb. Tenkrát jsem sáhl pořádně do kapsy a koupil všechna naráz. Konečně jsem měl v podstatě kompletní Abbu.

Pak jsem objevil internet. Tam jsem mohl zjistit mnoho nových informací o skupině i jejích členech. Sehnal jsem texty, kterým jsem díky tomu začal pořádně rozumět. A taky se konečně daly sehnat i nahrávky, které vydaly Agnetha a Frida sólově. Ty jsem ocenil v době, kdy už jsem měl Abbu jako takovou trošku oposlouchanou. Zase jsem mohl objevovat něco nového (i když starého), co sice nebylo tak známé, ale také většinou velmi dobré.

Přiznám se, že Abbu dneska už moc neposlouchám. Za ta léta, co s ní žiju, jsem její pecky slyšel snad tisíckrát. To však neznamená, že ji nemám už rád. Občas si její písničky pořád někdy poslechnu, i když ne tak často jako dříve. Už to jen tolik nežeru. Nedávno jsem třeba viděl nástěnný kalendář s Abbou. Kdyby to bylo v době, kdy mi bylo patnáct, asi bych neváhal a koupil bych si ho. Dnes jsem se na něj s potěšením podíval, a nechal jsem ho tam.

Jako správný fanda stále doufám, že nás členové legendární skupiny ještě potěší nějakou novou nahrávkou. Už nedoufám, že se opět dají dohromady a uvidím je na koncertě. Sami dávno řekli, že to nehrozí. Od slavný dob uplynulo mnoho vody. Všichni už jsou starší šedesáti let a jsou si vědomi, že by nejspíš nebyli schopni splnit vysoká očekávání, která by lidé měli. A já s nimi souhlasím. Abba je mrtvá, ale legenda díky tomu stále může žít.

Thank you, Abba!