Dievča do dažďa

První sólové album Mariky Gombitové, vydané v roce 1979. Ačkoliv je velmi chválené a je na něm legendární Vyznanie, které se na Slovensku stalo Hitem století, já ho má rád ze všech jejích alb nejméně. Je na něm znát styl Modusu. A ten mě bohužel moc neoslovil. V porovnání s nahrávkami o pár let staršími je však znát, že Marika pěvecky vyzrála. Je to prostě už ta typická Gombitová.

Koupil jsem si toto album ve sběratelské edici (bohužel přerušené), kde je k původnímu albu přidaná i jeho anglická verze Rainy Day Girl. Je s velkým podivem, že zpěvačce bylo v té době umožněno nahrávat v angličtině. Je vidět, že soudruhům, kteří tak upřímně nenáviděli kapitalismus a jazyk amerických imperialistů, západní měny nesmrděly. A když jim ty peníze někdo mohl vydělat, najednou šlo všechno... Na písničkách je slyšet, že anglická výslovnost není perfektní. Ale kde se člověk mohl tenkrát angličtinu pořádně naučit? Zpěv je však jako vždy perfektní.

Kromě Vyznania, které je asi tím nejlepším z celého alba, si občas pouštím ještě písničky Studňa, Maratón či Epilóg a jejich anglické verze.

Ještě se vrátím k Vyznaní. Na této úžasné skladbě je vidět, že Marika Gombitová je jen jedna, je jedinečná a nenapodobitelná. Skladbu interpretovaly takové hvězdy jako Sisa Sklovská a Lucka Bílá. A vylámaly si na ní zuby. Netvrdím, že to nezazpívaly hezky. Marika tam však vnesla cosi navíc, způsobuje mražení v zádech. Původní interpretace v jejím podání je prostě nejlepší. Posuďte sami: