Jak jsem se seznamoval a nakonec seznámil

V době, kdy jsem měl poslední dvě schůzky, o kterých jsem psal minule, jsem si psal s jedním chlapem, který se ozval na můj inzerát. Byl o jedenáct let starší a zdálo se, že opravdu stojí o seznámení se mnou. Snad každý den jsme si psali dopisy a obden telefonovali. Ten měsíc jsem měl snad největší účet za telefon, jaký jsem kdy dostal. :) Bylo to docela fajn, vědět, že o mě někdo stojí. Byl docela ukecanej a dost mě uháněl. Byl z opačného konce republiky, takže jsme si naplánovali schůzku až asi za měsíc, někdy na konci června. Říkejme mu třeba Honza. Blížil se termín setkání a já už jsem se nemohl dočkat. Ale asi jsem to nadšení nedával dost najevo...

Přišel víkend a já jsem jel k mámě. V sobotu jsem měl sraz se spolužáky z gymplu. V neděli nastal den D. Rozloučil jsem se s mámou, která mi popřála hodně štěstí, a vyrazil jsem na nádraží, kde jsme se měli setkat. Přijel vlak a já vyhlížím, jestli ho podle fotky poznám mezi tou spoustou lidí, kteří z vlaku vystupují. A tamhle už ho vidím! Už se na mě usmívá. Malinko šilhá, ale jinak je to celkem pohledný chlap. Určitě bych mu nehádal pětatřicet. Zdravíme se a vyrázíme na procházku do města.

Ve městě jsme strávili několik příjemných hodin. Pak jsme vyrazili vlakem ke mně domů. Všechno bylo fajn a já jsem měl pocit, že už se známe dlouho. Krásně mě zblbnul a já už v tom zase lítám. Po příjezdu domů jsme ještě vyrazili na krátkou procházku do města. Pak jsme ještě povečeřeli popovídali a pomalu se chystali spát. Naoko jsem se tvářil, že ho uložím v obýváku a sám půjdu spát do kuchyně. Přece na to nevlítneme hned první den, že? Ale nemyslel jsem to vážně. Nemusel mě moc přemlouvat k tomu, abych šel spát k němu. Vždyť jsem potom taky toužil. Zhasli jsme a lehli jsme si. Nejdřív jen tak vedle sebe, ale za okamžik už jsme byli v objetí...

Moje první opravdové milování. Bylo to nádherné...

Druhý den bylo pondělí. Musel jsem do práce. Ale domluvili jsme se, že na mě počká, až přijdu, a že se pokusím vypadnout z práce dříve. Ještě jsme si dali pusu na rozloučenou. Řekl, že mě miluje. Poprvé v životě, co mi tuhle větu někdo řekl. A také poprvé, co jsem něco takového řekl já. Nechal jsem ho samotného doma a šel pracovat. (Nechat cizího chlapa u sebe v bytě. Jaká naivita! Dneska už bych to snad neudělal...) Šéfka mi dovolila odejít dříve. Hned jsem mu to běžel zavolat z budky. Nikdo to však nebral. No nic, asi se šel projít. Do druhé hodiny, kdy jsem mohl odejít, už jsem byl myšlenkami úplně mimo.

Konečně ten čas nastal. Rychle se převlékám a upaluju domů. Vidím, že v kuchyni je otevřené okno. Něco je ve schránce. Je tam obálka s klíčem od bytu. Nerozumím tomu. Snad jsem nenalétl nějakému zlodějovi? Vyjíždím výtahem do čtvrtého patra a odemykám dveře. Doma je vše, jak by mělo být. Na stole však nacházím dopis: "Promiň, celé dopoledne jsem přemýšlel. Nemůžu opustit domek v naší vesnici. Proto odjíždím. Klíče jsem nechal ve schránce." To je teda rána! Nemůžu to pochopit. Vždyť já jsem přece po něm nechtěl, aby opustil svůj domeček. Brečím. Jdu se projít do města. Moc to ale nepomáhá. Jsem na to sám. Večer mu zkouším volat, kdyby už snad byl doma. Bere to však nějaký cizí člověk a říká mi, že Honza ještě doma není. (Později jsem se dozvěděl, že to byl jeho bývalý partner.)

Ještě že musím chodit do práce. Aspoň nemám moc času na to myslet. Večery jsou však hrozné. Cítím se zneužitý a odkopnutý. Zároveň však zamilovaný. Chtěl bych ho přesvěčit, aby si to rozmyslel. Když jsem se mu konečně dovolal, brečel jsem do telefonu a přemlouval ho, aby ještě o nás dvou přemýšlel. Napsal jsem mu i velmi dlouhý dopis, snad nejdelší, jaký jsem kdy stvořil, a v něm jsem se vyznal ze svých citů. Dal si pár nekonečných dní na rozmyšlenou. Pak odpověděl. Napsal, že by to nefungovalo...

To už začaly letní prázdniny. Měl jsem čtrnáct dní dovolenou. Týden jsem strávil s kamarádem ze školy. Bohužel o něm vím, jak smýšlí o homosexuálech. Netroufám si to s ním probírat, i když bych to potřeboval. Další týden jsem se vydal na kole do jižních Čech. Sám. Pomalu jsem si léčil zlomené srdce. Po dovolené mi přišel dopis. Psal mi Marek (ten kluk, který vzal telefon), že mu Honza dal moji adresu. Chtěl by se se mnou seznámit. Honza mi za sebe posílá náhradníka...

Domluvili jsme si schůzu a začal příběh, který vypadá, jako by ho osud napsal přes kopírák. Jel jsem opět za mámou. Dali jsme si tam s Markem schůzku. Randili jsme po městě. Večer jsme se pomilovali v lese za městem. Šel spát na hotel, na návštěvu jít nechtěl. Druhý den jsme opět randili. Měl jsem pocit, že vlastně pokračuje příběh s Honzou. Bylo to fajn. Na procházce podél řeky jsme se krásně objímali. Taky mi říkal, že mě miluje. Přišel večer a museli jsme se rozloučit na nádraží. Odjeli jsme každý svým směrem a slíbili si, že si zavoláme a napíšeme. Když jsem dorazil domů, popsal jsem papírovou plachtu milostným vyznáním. Pak jsem pár dní čekal, kdy dostanu nějaký pozdrav od něj. Nic však nepřicházelo. Dovolat jsem se mu také nemohl. Už i to začalo být divné, a tak na mě přišel opět splín. Napsal jsem mu další dopisy. Uplynul více než týden. Přišel mi pohled se stručným pozdravem. Trochu naděje. Ale na to, že mě prý miluje, dost málo. Snažil jsem se mu ještě psát. Konečně přišel dopis, který lze shrnout asi takto: Co po mně vlastně chceš? My se k sobě nehodíme.

Náhradník Marek se zachoval úplně stejně jako Honza. No nic, budu dál podávat inzeráty a odpovídat na jiné. Prázdniny pomalu končí. Objevil jsem inzerát, že se dává dohromady parta kluků, kteří chtějí jezdit společně do přírody. To jsem měl vždycky rád. Mohl bych najít kamarády s podobným zájmem. A třeba bych nakonec mohl někoho poznat takhle. A tak odpovídám. V září jsem jel s dalšími čtyřmi kluky na vandr. Neseznámil jsem se sice, ale strávil jsem s nimi báječný víkend. Už se nemůžu dočkat, že za tři týdny se stejnou partou vyrazím na chalupu do hor. To však ještě netuším, že tam vyrazíme ve dvou.

Následující týden jsem dostal odpověď na inzerát. Píše, že vypadá na 28 let. Soudím, že mu je asi víc. Volám na číslo, které je uvedeno v dopise. Je z toho hodně dlouhý telefonát. Domluvili jsme se, že za mnou ve čtvrtek přijede služebním autem. Cestuje někam za klientem, a tak využije příležitost. Vyzvedává mě v práci. Fotky jsme si nestačili poslat. Ale poznali jsme se. Jdeme do vinárny na večeři. Není to láska na první pohled, ale je mi sympatický. Příjemně si povídáme a krásně to utíká. Pak jdeme ke mně domů. Sedíme spolu na gauči, máme otevřené víno a povídáme. A pomalu si přisedáváme blíž a blíž k sobě. A najednou se objímáme... Nebudu popisovat podrobně, co bylo pak. Bylo to však nejdelší a nejkrásnější milování, jaké jsem ve svém životě (předtím i potom) zažil. Milování s velkým M.

Ráno mě odvezl autem do práce a rozloučili jsme se. Domluvili jsme se, že si zavoláme po víkendu. Jel jsem za mámou. Cítil jsem se příjemně. Zároveň jsem cítil nervozitu z toho, jestli to nedopadne stejně jako s Honzou a jeho náhradníkem. Mámě jsem radši zatím nic neříkal. V pondělí večer mu volám. Slyším jeho hlas a nemůžu tomu vůbec uvěřit. Příští týden pojedu na tu chatu s partnerem. Já mám chlapa!