No. 5

Zajímavé album, které vyšlo v roce 1984, bylo páté v pořadí, které Marika Gombitová vydala. Je to poměrně různorodá směs písniček, kde autoři, jak se zdá, experimentovali se styly. Musím říct, že se jednalo o experiment velmi zdařilý. Zároveň mám pocit, že se zde Gombitová mění z rockové zpěvačky na interpretku kvalitního popu. Vnímám určitý zvuk typický pro 80. léta, přesto nevím, k čemu z té doby bych ten styl přirovnal. Řekl bych, že Marika dokázala přijít s něčím originálním.

Z alba mě asi nejvíc zaujal Karneval horiacich bábik. Tahle skladba má opravdu zvláštní atmosféru a neobvyklou, podmanivou melodii. Když si ji pustím do sluchátek na „plný koule“, je to opravdový zážitek. Dříve, než jsem sehnal toto album, objevil jsem na YouTube videoklip s anglickou verzí The Carnival of Burning Dolls. Tenhle klip jsem si matně pamatoval z konce 80. let, kdy jsem ho viděl jako dítě v televizi. V paměti mi utkvěla pouze zvláštní atmosféra a to, že Marika zpívala jiným hlasem než obvykle a k tomu ještě anglicky. Když jsem pak objevil klip na internetu, okamžitě mi bylo jasné, že to je ono. Ačkoliv kvalita televizního klipu není perfektní, melodie si mě rychle podmanila. Bylo to velmi příjemné setkání po letech.

Další zajímavou skladbou z alba je Vernisáž. Také má velmi neobvyklou melodii. Příjemná je i popová skladba Prekážky dní. Krásný je i Monológ zhasnutej lampy, na albu vydaném v edici deníku Sme však přejmenovaný na Monológ zhasnutej hviezdy. Nedopatření, nebo záměr? Narážka na vyhaslou hvězdu talentované zpěvačky?

To, co mě z deseti skladeb nezaujalo, je Prázdninové tričko a Príbeh obrazovky. To není kritika. Nahrávky to jsou výborné. Jen mě prostě dosud nijak neoslovily. Celkově se mi album velmi líbí. Výše jmenované skladby si často pouštím.